Září 2015

Nějaké ty plány do budoucna

30. září 2015 v 13:55 | Rena |  Deníček
Zdravím, mí milí lidé!

Cítíte se dostatečně pozitivně? Ne? Tak tady máte něco superoptimistického na začátek:
Věřte mi, na tento článek to budete potřebovat.


http://41.media.tumblr.com/734b9ebe0b3c3127ac72bc900da63711/tumblr_ntwyvcD7hN1uema58o1_1280.jpg

A víte co, když už jsme u toho, pusťte si něco hezkého:

Tak to bychom měli, a teď se můžeme konečně vrhnout na tenhle krátký - informační - dělám, že se mám fajn - ale vlastně ne - nestíhací článek.
  • Září byl kupodivu docela ucházející měsíc. Potvrdila jsem si spoustu věcí, u kterých jsem si byla nejistá. Objevily se nové a opravdu děsivé otázky. Ztratila jsem naději, pak ji zase našla, zase ztratila a furt dokola. Momentálně ji zase trochu ztrácím, ale to se opět brzy změní.

  • Pamatujete si ještě na mého milého člověka? Dal mi dárek k narozeninám. Je to od něj hrozně milé. Taky bych mu ráda něco dala. A taky už si bohužel nestíháme psát každý den. Spíš tak každý druhý až třetí, a mě to docela dost mrzí, ale ten čas tu prostě není, no...
  • Střídají se ve mě pořád dokola tři fáze: vztek, smutek, je mi všechno jedno. Teď jsem zrovna v té třetí, takže je mi opravdu docela jedno, že pravděpodobně se ani nedostanu k maturitě, jak neschopná jsem, haha
  • Jeden člověk mi napsal, jestli bych nechtěla poslat své příběhy do světa. Jakože bych něco napsala, on by to ilustroval a pak by se to třeba někdy vydalo. Hahaha, fakt mě to vyděsilo. Proč to ten člověk řekl zrovna mě, když já píšu jednou za 3 roky a vůbec, vypadám jako zveřejňovací osoba? Ale víte co, já souhlasila. : O

  • Budu psát seminárku do ZSV o extrovertech a introvertech ve společnosti, jak originální.
  • Jsem závislá na Tumblru a jedný hře.
  • Předchozí bod je většinou důvod, proč nic nestíhám. Ten druhý je, že se cítím jako vězeň a tak trochu protestuju proti společnosti a sama sobě tím, že nic nedělám, tak dlouho, dokuď tu tenhle pocit bude.
  • Chtěla bych zase na blog psát častěji, vážně bych chtěla. Víte, co všechno bych chtěla???! Jednou o tom napíšu článek.

  • Víte, jak mám to mé pravidlo, jehož dodržování mě nějak udržuje při smyslech? Myslím, jeden článek az měsíc a tak. Chtěla bych to zvednout na dva články. : O Přece to můžu udělat. Můžu psát i o něčem jiném, než o sobě. Já chci.
  • Jak jsem psala, že si nejsem jistá spoustu věcmi, jedna mě děsí víc, než ty ostatní a vtipný je, že mě znepokojuje až teď, v ranné dospělosti, i když nějaké ty předpoklady tu byly už předtím, třeba když mi bylo asi 12, nebo tak, ale nevěnovala jsem tomu vůbec pozornost. Ale já nevím, ono by se toho pro mě zas tak moc nezměnilo, kdyby to byla pravda. Spíš se bojím okolí.
  • Jsem strašně zbabělá, víte, už jsem to někdy říkala? Bojím se všeho. Utíkám od všeho. A to je pěkně na nic, protože takový lidé dělají samý blbosti, kterých později litují.

  • Jaký je smysl tohoto článku? Shrňme si to: - chci sem psát častěji
    - nechci, aby mi určitý věci byly jedno
    - ale chci, aby mi bylo jedno, že jsem ve vězení, to by bylo fajn
    - chci mít zase svoji naději a naivitu
    - chci přestat diskriminovat lidi milující matiku, školu a kozorohy
    - ale zároveň nechci
    - chci být trochu šťastnější

  • Děkuji jakémukoli člověku, který došel až sem. Jsem vážně ohromená. Proč jste to udělali? Proč jste to četli? Taková ztráta vašeho času. Ale díky i tak.

  • Píšu to snad už do každého článku, ale chci, abych si tohle za půl roku přečetla a divila se, jak jsem mohla žít tak divně, když teď žiju tak skvěle. Že, má budoucí já? Že? Opovaž se na to zase myslet!



    Mějte pěkný život, R.