Láska mého života

28. srpna 2015 v 14:00 | Rena |  Deníček
Krásný den.

Tento článek jsem původně chtěla napsat až někdy v polovině září. Až uplyne nějaký čas, až se to všechno nějak rozvine nebo změní, nebo cokoliv. Ale já prostě nemůžu a musím to napsat hned teď.




Znáte ten pocit, když se srdce odthrne od těla a dělá si co chce? Třeba si zůstane v Anglii a vás nechá jít domů, nebo se zasvětí čověku, u kterého vám nezbyde nic jiného než obdivné koukání z dálky a nadšení kdykoliv toho člověka můžete pozdravit.

Srdce si dělá co chce pořád. Teda, hlavně to moje. Něco si usmyslí a rozum se pak jenom snaží všechno spravit.

O těhle věcech neumím moc psát. Nikdy jsem o nich vlastně ani psát nechtěla. Je to takový trpaný, přece jenom.

Všechno to začalo asi před pár týdny. Procházela jsem mé oblíbené Youtube a koukala na různá videa (můj typický večer). A pak jsem narazila na jednoho člověka. Dělal různé Let's Playe a podobně, asi jenom 1100 odběratelů, takže nijak extra známý nebo tak. Ale ten hlas! Ze začátku jsem měla problém vůbec rozpoznat ten přízvuk, ale o tom až později. Každopádně to skončilo tak, že by neuplynul den, kdy bych od něj něco neslyšela. Bylo mi úplně jedno, o čem mluvil, hlavně, že mluvil...

Důležitý je, že nikde neměl svoji fotku, takže jsem ani nevěděla jak vypadá. Stačil mi ten hlas.
A pak jsem se jednoho depresivního dne (kterých je těď fakt strašně moc) rozhodla, že mu konečně pod nějaký video napíšu komentář. Jo, já která anglicky neumí napsat skoro nic. : D

A tak jsem mu napsala komentář, v kterém jsem udělala asi milion chyb (ale vážně, u některých vět jsem si tím byla tak jistá!) Uplynuly čtyři dny. A pak mi odpověděl. Snad za celý měsíc jsem nebyla šťastnější, než když jsem si četla onu odpověď! Ale naše konverzace tím neskončila, ale naopak začala. Nakonec jsme si začali psát soukromě na Youtube. (já předtím vůbec nevěděla, že si jde psát na Youtube : D Jsem tak nezvdělaná)

No, psát. Většinou to bylo tak, že každý tomu druhému odpovědel až tak za 4 hodiny. Když jsem mu napsala, že se omlouvám, že zním tak pesimisticky (protože já tak prostě zním, pořád). odpověděl, že on je taky pesimista, ale ještě horší introvert a anti-social. A to byla zpráva, u které jsem se asi zbláznila, protože... stejný člověk! Chtěla jsem poznat jeho povahu víc.

A pak mi dalšího dne napsal, že by se mnou chtěl mluvit nějaký rychlejším způsobem, třeba přes Skype.
A tak se stalo, že jsem zprovoznila svůj 100 let starý skype, vytvořila nový účet a vyplatilo se to. Ten den jsme si psali bez přestávky 6 hodin! Bez přestávky. A víte, co jsem se o něm dozvěděla?


Studuje psychologii. Miluje Astrologii. Je vodnář. Uhodl mé znamení. Čte teď úplně stejnou knihu jako já. Má kočku. Sleduje anime (připomínka mé dávné minolsti, ach). Myslel si, že už jsem na Univerzitě (hahaha : DDD). Miluje čaj. A kreslení. A chce si se mnou zahrát Don't starve Together, moji nejmilejší hru na světe. Často peče sušenky. Myslíte si, že je to vše? Haha:

Jeho sestra má narozeniny jen o den později než já. Můj bratr má narozeniny o dva dny dřív, než on.
Řekl, že má angličtina je near-perfect! Líbí se mu moje nechutný jméno.
Je z Kanady. Ale nenarodil se tam. Angličtina ani není jeho rodný jazyk, ale přestěhovali se do K., když mu bylo 8.

A... je prostě... úžasný.
Při naší poslední konverzaci jsem se dozvěděla, že je o 9 let starší než já. Stejný věkový rozdíl, jaký mají moji rodiče...
Taky si myslím, že 9 let je docela dost. Ale teď je mi to úplně jedno.

Víte co si myslím, že je vtipný? Pořád nevíme, jak ten druhý vypadá a zatím je nám to docela fuk. Důležitý je, jestli si lidé rozumí, a ne jak vypadají. Myslím, že takhle by měl začít každý vztah...

Ha, vztah : DDD To je taky slovo.

Ale víte prostě, co myslím.

Nejvíc se bojím, že nám dojde společný téma a nebudeme si mít o čem psát, jak už se mi to s jedním mým milovaným člověkem stalo. Proto jsem s tímto článkem chtěla tolik počkat, ale prostě to nešlo.

Myslím, že už jsem řekla, všechno, co jsem chtěla.
Určitě zase napíšu, jak to nakonec dopadlo. Musím říct, že už se nemůžu dočkat, až si k narozeninám pořídím onu hru. Už se nemůžu dočkat, až zase bude online. (jeho čas je 6 hodin pozadu za naším, takže je to docela těžký).
Omlouvám se, že je tento článek tak trapný! Ale stejně je hlavně pro mě, abych měla na co vzpomínatm tak za půl roku třeba.

Mějte se hezky.
Rena
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J. J. | Web | 12. září 2015 v 16:10 | Reagovat

Tak když sis na mě teda udělala ten čas, taky ti napíšu komentář, no. Myslím, že srdce všech si dělá co chce. Ty máš aspoň racionální rozum. Můj rozum je povětšinou mimo a nic se spravit nesnaží.

Devět let není docela dost. Nikdy to není docela dost. Pokud věkový rozdíl není přes sto, je to ok.

Jinak v tom komentáři jsi milion chyb neudělala a doufám, že vám to společné téma nedojde, protože je úžasné, jak zníš nadšeně. :3 A napiš ten další článek, říkala jsi, že už je toho hodně jinak.. zajímá mě to. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama