Únor 2015

Závoj smutku - tak očekáváný, tak... nepovedený?

13. února 2015 v 17:56 | Rena |  Knihy
Zdravím všechny lidi na této planetě (omlouvám se náhodným kosmonautům ve vesmíru).

Dneska je pátek, to znamená den Užívání si života, to znamená další článek.
Tentokrát se bude jednat o moji první (na tomto blogu :3) recenzi Whovianům dost známé knížky:

Závoj smutku od člověka jménem Tommy Donbavand.


1. den challenge

10. února 2015 v 23:48 | Rena
Ahoj!
Píšu tenhle článek v pátek večer, ale pravděpodobně ho přednastavím na úterý, či středu, nebo tak, prostě, aby to tady trochu víc žilo.

Takže, proč se zdržovat od tématu?

Předsudky - extroverti vládnou světu?

6. února 2015 v 15:02 | Rena |  Názory
Krásný pátek :)

Rozhodla jsem se, že pátek bude den, kdy nebudu plnit vůbec žádné povinnosti (i kdybych se z toho měla v pondělí zbláznit) a budu si jen tak užívat života, dělat cokoliv budu chtít, neprokrastinovat... a tak dál. :)

Okolí se sice rozhodlo, že mi to bude kazit, ale já se nedám.

Takže jsem si udělala své první chai latte (dostala jsem ho k Vánocům, ale až dnes jsem si na něj našla čas) a teď jdu napsat článek. Chtěla jsem psát o levácích, či challenge, ale pak jsem uviděla Téma týdne a vzpomněla si na včerejší malou příhodu v hodině Základů společenských věd. Protože si to prostě nemůžu nechat pro sebe a docela mě to naštvalo.

Obyčejná hodina Zsv. Profesorka posílá pár lidí do předních lavic s tím, že si napíšou krátký test. I já byla onen šťastný člověk, ale tak, docela jsem s tím počítala. Tak jsem si vzala papír a pustila se do plnění otázek. Bohužel jsem věděla jen jednu (ze tří), ale i tak jsem se snažila vzpomenout, co že je to vlastně ta psychoanalýza.
Mezitím však T. (budu tak naši profesorku dále označovat, protože je to první písmeno jejího jména a příjmení nějak neznám) vyvolala dopředu na zkoušení tři lidi. Mezi nimi byla jedna dobrovolnice, jménem T.2 (bohužel její jméno zní úplně stejně jako učitelčino, so...)

T. jí zadala otázku, aby popsala introverty a extroverty, no a tady to začalo.
T.2 totiž začala vykládat něco v tomhle smyslu:

"Takže introverti jsou uzavření, nechodí do společnosti, protože se tam necítí dobře, nemají skoro žádné přátele, jsou uzavření do sebe (slovo uzavření použila asi ještě pětkrát) a extroverti, ti jsou otevření, mají spoustu přátel, dobře komunikují, chodí do společnosti, lépe prožijí život, a taky si ho narozdíl od introvertů užijí naplno."

COŽE?!
Okamžitě jsem se přestala zabývat testem a celý zbytek zkoušení jsem jen poslouchala a koukala s otevřenou pusou. (no, ne doslova, ale víte, jak to myslím)

Ale víte, co je nejhorší? Třída s ní začala souhlasit!

Byla jsem docela v šoku, protože jsem nevěděla, že vůči introvertům jsou tak silné předsudky.
Ale pak jsem se nad tím zamyslela a... ona je to pravda.

Společnost je prý tvořena 75 procenti extrovertů. Je to šíleně velké číslo a už samo o sobě něco vypovídá. Světu vládnou lidé, co se umí prosadit, co umí komunikovat a prodat i to, co nemají. Není to tak u všeho? Všichni učitelé, příručky, internetové stránky nám vtloukají do hlavy, že kdo chce být úspěšný, musí umět ukázat svůj talent, prokázat svoji hodnotu a vůbec, být šíleně otevřený vůči světu.
Ale tohle není jen o zaměstnání. Diskriminace introvertů probíhá už ve škole.

Nutí vás ve škole dělat prezentace na téma (v biologiii, zeměpisu, dokonce i informatice) a pak je přednášet před celou třídou? A co takhle mluvní cvičení či povinné referáty v češtině? Extroverti jsou nadšení, pro ně je to jednička zadarmo, ale introverti s tím můžou mít fakt hodně velkej problém. Jsou více nervózní, tlačí je čas a oni potom zdaleka nepodají takový výkon, jakého by byli schopni, nebýt jejich introveze...

A pak jsou tu prostě ty názory společnosti, že introverti jsou divní. Asociálové.
Ne internetu jsem dokonce našla tohle:
Do roku 2010 American Psychiatric Association považovala introvertní osobnost za poruchu uvedenou v Diagnostic and Statistical Manual (DSM-5) - manuálu používaném na diagnostikování duševních nemocí.

Ale to je tak strašná... aaaarghh.
Rozdíl mezi introverty a asociály je značně velký.

Introvert dokáže mluvit s lidmi. Dokáže jim porozumět a i když skoro nikdy nezačíná konverzaci první, nebo v ní mluví málo, neznamená to, že se s vámi nerad baví, nebo že vás třeba nenávidí.

Asociál nechodí do společnosti.
Introverti do společnosti chodí. Klidně jdou na ples, nebo na koncert. Jen se tam nebaví s neznámými, novými lidmi, ale spíše s někým, koho už znají.

Introverti mají přátele. Není jich moc, ale za to jsou jejich vztahy hluboké, vydrží i celý život. Není to obrovské pozitivum? Není už jenom tohle známka toho, že i oni si život dokážou užít?

Každý má jiný pohled na svět a život kolem nás, a pro každého z nás je jiný i jeho smysl.
Někdo vidí náplň bytí v pomáhání lidem. Někdo chce procestovat všechny koutky světa, někdo nechce umřít, dokud se jeho jméno nebude učit ve škole. Někdo svoji cestu hledá dlouho, někdo ji zná už od narození. Ale kdo jsme, abychom určovali, co to znamená "užít si život"?
Absolutně nechápu, jak něco takového mohla T.2 vyslovit a myslím, že ji teď nesnáším zase o něco víc.

Dokonce jsem se setkala i s články typu "Jak ze sebe udělat otevřeného člověka", či "Změnte se! Extroverti dnes vládnou světu!" nebo taky "Extroverti radí, jak se změnit na jejich způsob života".

Ale proboha, proč by někdo měl měnit svůj temperament, jenom kvůli tomu, že je jich většina? Je to jako násilné přeučování leváků v minulých stoletích. (ale o tom v dalším článku).

Prostě mě to štve. Štve mě to, protože introverti mají světu co nabídnout, můžou si užívat života, stejně jako extroverti a nemají být diskriminovaní, jenom kvůli tomu, jací jsou.

Jsem ráda introvert a za nic na světe bych si to s extroverti nevyměnila. Jasně, občas jim závidím jejich schopnost komunikovat, ale každá věc má své klady i zápory, neříkám, že jsou introverti dokonalí.

Ale prosím, nediskriminujte nás. A nediskriminujte ani ostatní. Nikoho.

Jelikož mám za dvacet minut sraz s jednou kamarádkou, (ale počkat, introverti přece žádné nemají :D), takže chci říct, známou, musím už odejít. Avšak k tématu bych toho ráda řekla víc, tudíž... tohle není poslední takový článek.
Doufám, že aspoň trochu splnil svůj účel :)

Nashlednou,
Rena R.L.C.T.G.C